Čo sme stihli vidieť, pojazdiť, ochutnať a čo ma prekvapovalo v nádhernom
3.-11.8.2013
O tomto road-tripe sme premýšľali tak rok dopředu. Sú aj iné destinácie, ktoré mňa osobne veľmi lákajú (veď Írsko napr.), je pravda, ale táto ma zlákala. Už len naplniť auto a hajde do sveta. Už sa zdalo, že pojdeme len 2 holky a zvažujúc nad letenkami som ešte skúsila pár kamošov, kto by sa vydal na ďalekú cestu. Predsa len to nie je tak blízko ako Toskánsko. Tak, po roznych potvrdeniach a rušeniach sme nakoniec ucelili posádku, pripravila som autíka a 3.8.2013 roku pána sme ráno před východom slnka vyrazili. Pozbierala som všetkych dovolenkárov a nahodili směr Plzeň, diaľnica cez Nemecko ...
V toto nádherné augustové ráno som sledovala východ slnka v spatnom zrkadle. No nádhera. Cestička luxusná, aj počasie také cestovatelské, málinko pod mrakom, aby mi nevyťahalo oči. Veď predsalen som naordinovala 1300 km na ďalšie spiace miesto, do nádherného Avignonu. Dĺžkou to bola asi moja najdlhšia odšofériovaná trasa za 1 deň vobec, pokiaľ ma pamať neklame. No wau.
Avignon (3.-4.8.)
Prvý cieľ dosiahnutý. Hurá. Miesto na prespanie som nám našla v Camping du Pont d'Avignon. Bola som milo prekvapená a určite toto miesto doporučujem. Je na ostrovčeku naproti slávnemu mostu. Asi najhoršie čo nás stretlo za celú dovolenku, boli neutíchajúce cikády. Myslím ale, že po pár dňoch sme si na ne nejak už zvykli, že nám deň-noc bude hučať stádo cikád nad hlavami. Našťastie vyslyšali našu prosbu a o 11tej večer utíchli. Cvrčkovia oproti nim boli v pohode a ani tak nevadili. Budíček je to tiež velice zaujímavý, jako sa cikády pridávajú do monotónneho hlučného zvuku. Večer sme boli okuknúť polomost z každej strany. Príjemná atmosféra na náplavke. Druhý deň sme sa vybrali do historického centra a to bezplatným prevozom cez rieku. A tu sme prvýkrát okúsili, že ak chceme niečo vidieť, musíme hore, do kopca, po schodoch. Mesto nádherné, plné histórie, nádhernej záhrady s krásnym výhľadom, s jazierkom. Odtial naše cesty viedli dolu schodmi za hradby na široké a dlhé námestie, kde dominoval Palais des Papes - Pápežský palác. Obrovský komplex a vždy si spomeniem na ľudí, ktorý nemajú strechu nad hlavou ani čo dať do úst. Smutné. Prešli sme Avignon krížom-krážom, a potom sme zašli na druhú stranu rieky na vyhliadku na kopec. Tam sme vošli cez nejakú bránu na futbalove ihrisko, ktoré ďalej viedlo k parku s vyhliadkou, kde bolo teda veseló. Nakoniec pri návrate sme zistili, že si nás tam zamkli. Takže sme si nacvičovali preliezanie brány. Večer zmrzlinka v kempe, posedenie vonku pri bare a plánovanie druhého dňa. Ja som hlavne potrebovala nejak dospať cestu. V Avignone sme teda strávili 2 noci.
Avignon je město s vyše 5000 ročnou históriou. Vzhledem ke své strategické geografické poloze, Avignon byl dlho křižovatkou kultur a výměn. Avignon byl kdysi hlavním městem kmene Cavare, pak opulentní město pod Římany. Římané zde zanechali sloupy, mosty a vítězné oblouky, ale největší událostí, která navždy ovlivnila celou oblast, byl příchod papežů ve 14.století. Papežové, kteří byli známí svou okázalostí, ovlivnili pěstování vinné révy, melounů a změnili pohled na umění, architekturu i divadlo Nastalo tak období nové kultury a pohodlného života, které zde trvá až dodnes.
Slavný Avignonský most byl postaven v 12. století, aby usnadnil cestování a zvýšil Avignonu přitažlivost. Nikto neví, kdo původní most postavil, ale vypráví se, že stavbu inicioval místní mladý pastýř, který se jmenoval Bénézet. Andělé mu ve snu nařídili, aby postavil most přes řeku. Všichni se mu ze začátku vysmívali. Ale když sám zvedl obrovský balvan a dal ho na místo, kde měl stát most, podařilo se mu přesvědčit i místního biskupa. Zázrak je i to, že část mostu stojí až dodnes: byl postaven v letech 1177-1185, v roce 1226 byl při obléhání města zničen, ale byl postaven znovu. Několikrát ho poškodily povodně, ale vždy byl znovu opraven. V roce 1660 odnesla polovinu mostu rozvodněna řeka Rhôna.
Papežové postavili gotický, opevněný papežský palác Palais des Papes ve 14.století, aby odtud vládli římsko-katolické církvi. Dnešní rušné univerzitní město se rozkládá v jeho stínu. Dlouhá papežská tradice a nadšení pro umění se každoročně oživí během Avignonského festivalu.
Avignon se stal Vatikánem severu v roce 1309, kdy papež Klement V. uprchl z Říma před politickými šarvátkami. Jeho nástupce Jan XXII. se rozhodl, že v Avignonu zůstane a třetí papež Benedikt XII. zde postavil krásných palác. Během následujících desetiletí se na papežském dvoře konaly slavnosti, rozkvétalo zde umění a kultura tak, jak to odpovídalo vysokému úřadu. Město se stalo cílem poutníků, diplomatů, církevních hodnostářů i dvořanů. Slavný básník Petrarca zde strávil své mládí. Nejvíce však papežovi posloužil velký sienský malíř Simone Martini. Se svým asistentem Matteem Giovanettim vyzdobil palác i katedrálu vytříbenými elegantními freskami ve stylu, kterému se později začalo říkat mezinárodní gotika. V roce 1376, kdy se papež Řehoř XI. nechal přemluvit k návratu do Říma, si Avignon zvolil svého vlastního papeže, čímž vzniklo velké západní schizma, které rozdělilo křesťanský svět. Tento rozkol trval až do roku 1417.
Avignon obklopují středověké hradby. Do města pravděpodobně vstoupíte bránou Porte de la Républiqué, u níž začíná ulice Cours Jean Jaurés, která pokračuje jako rue de la République až na place de l'Horloge. Toto rušné náměstí s kavárnami, restauracemi a kolotočem z období bell époque je turistickým srdcem města. Jednou z nejkrásnějších budov je Opéra-Théâtre, která byla dokončena v roce 1847. Po celý rok se zde konají divadelní i operní představení. Během Avignonského festivalu jsou zde uváděny nejvýznamnější divadelní hry.
Nîmes (5.8.)
Ráno sme sa vybrali smerom k slávnemu akvaduktu Pont du Gard. Ale pred bránami sme to nakoniec otočili. Chceli po nas tuším 18 EUR, čo bolo mimo našich predstáv, ale teraz to trochu ľutujem, že sme nešli za rampu. O Pont du Gard som nedávno pozerala dokument na youtube a samozrejme nemý úžas z umenia Rimanov. Pravdepodobne, keď sa do Provensálska ešte podívam, tak tento akvadukt navštívim. A napíšem viac k tomu. Keďže sa mi všetky tie dni nejak zlievali, tak pri rekapitulácii bez fotiek som niekedy nevedela, kde všade sme boli, prípadne, kde to či ono bolo. :) Ešteže máme internet a google.
A ... presúvame sa do Nîmes, mesta plného prekvapení. Nie je veľké, ale naplnené krásnymi historickými objektami. Mesto sme prechádzali bez mapy. O to viac si viete predstaviť prekvapenie z rozsiahleho komplexu Fontánovej záhrady, na ktorý sme narazili mimochodom prechádzkou po aleji. Už len pohľad na bránu ma dostal. Za týmito bránami sme sa zdržali celkom dlho, ale na vyhliadku na Tour Magne sme už nešli. Asi sme predvídali, že kopcov a schodov si ešte užijeme. Alebo sme sa báli, že nám opať zatvoria bránu ? Túto by sme asi len tak nepreliezli. :) A pozvoľna okolo ďalších historických megastavieb prechádzame do autíčka a ide sa směr Arles.
Nîmes patří mezi typická provensálska města. Většina lidí sem však přichází kvůli bohaté histórii. Římané zde založili kolonii v roce 30 př.n.l. a pojmenovali ji podle říčního boha Nemausa. Díky Augustovi (27-14 př.n.l.) se město stalo významným obchodním centrem. Nîmes (vyslov "nim") se dodnes může chlubit mnoha památkami, které odrážejí jeho slavnou minulost.
Nachází se zde jeden z nejzachovalejších římských amfiteátrů na světe Les Arénes , téměř dokonalý chrám - Cathédrale Notre-Dame et St-Castor (někdy též zvané Cathédrale de Nîmes) a světově proslulý akvadukt Pont du Gard. Další významná římska památka je elegantní Maison Carrée (čtvercový dům), který byl postaven z místního kamene v letech 3-5 n.l. Tento korintský chrám byl postaven podle vzoru Appollonova chrámu nedaleko Říma a je jedinou zcela zachovanou budovou římského fóra, které zde kdysi stávalo.
Aréna Les-Arénes je velkolepá a impozantní budova, která se tyčí na jižním okaji historického centra. Byla postavena v 1. stol. n.l. a odehrávaly se zde kruté boje mezi gladiátory a zvířaty. Pod podlahou vedly chodby, v nichž byli divocí medvědi, býci i tygři zvláštním výtahem dopravováni do arény, kde na ně čekali gladiátoři, kteří v boji prohráli málokdy. Podlaha byla pokryta pískem (latinsky arena), do něhož se vsakovala krev. Aréna v Nîmes byla postavena bez malty a je v tak dobrém stavu, že se zde konají kulturní i sportovní akce dodnes. Jednou z hlavních atrakcí jsou býčí zápasy. 
Římané své město vybudovali kolem posvátného pramene. Přímo u pramene vybudovali chrám, divadlo a lázně. Zbytky římských budov byly objeveny SZ od historického centra v r.1745, kdy se začala budovat Jardin de la Fontaine (Fontánová zahrada). Dnes se zde můžete procházet ve stínu pinií a cedrů, mezi zelenými rybníčky a fontánami, které zdobí mramorové nymfy. Na jižním konci zahrady stojí Dianin chrám, který byl postaven pravděpodobně ve 2.stol.n.l. Na severní straně zahrady stojí nejstarší římská stavba v Nîmes - Tour Magne na Mont Cavalier, která byla součástí starého městského opevnění. Arles (5.8.)
Podobne ako pre Nîmes, i pre Arles sme si naplánovali tak 2-3 hoďky. A vyšlo to. Za 1 deň sme toho zmákli celkom dosť. No a že sa mi tie miesta motajú. :) Jedno, čo ma teraz napadlo, nepamatám, žeby sme vyhľadávali nejaké francúzske speciality, ktoré by sa mali bežne predávať na uliciach. Napríklad v Taliansku som si každý deň dopriavala zmrzlinku. Čerstvo spravené paniny alebo plnene chlebiky s čerstvou zeleninou. Taliani si viac vychutnávajú život a drobnosti jako například kuchyňu, než každý iný národ. Aspoň také sú moje doterajšie pocity. Vo Francii si nepamatám, žeby ma niečo uchvátilo, niečo francúzske, čo majú len oni. Možno si neskor při písaní na niečo spomeniem a dám vedieť. :) Levandulové sáčky, a jo. A mydielka. Kúpila som pár darčekových balení a pekne zaviazala v darčekovej igelitke. Aby sme v aute nezaspali. :))) Rozdiel medzi Nîmes a Arles som hneď spozorovala v tom, že v Arles využili priestor na stavby maximalne. Preto odfotit například vačšinu arény nebolo možné jaksi. Prechádzka po úzkých uličkách bola plná prekvapení ... čo bude za tým rohom ?
Á ... deň stále nie je u konca, takže pokračujeme ďalej. Južne k moru k pre nás dovtedy záhadnej oblasti Camargue.
Obyvatelé Arles jsou patřičně hrdí na své nesmírné bohatství římských památek. Vždyť amfiteáter, aréna, veřejné lázně a cryptoporticus a další stavby stojí od té doby, kdy Julius Caesar udělil Arles titul hlavního města za pomoc při dobytí Marseille. Arles je však známé také díky van Goghovi, který zde namaloval mnoho slavných obrazů. Zde si také uřízl své ucho. Provensálský básník Frédéric Mistral zde vybudoval muzeum na památku svých milovaných Arlézanů. Kamkoli se podíváte, všude najdete nějaké památky na slavnou minulost města.
Prohlídku města můžete začít v Musée de l'Arles et de la Provence Antiques, moderním, vzdušném muzeu, které se nachází vedle pozůstatků 450 m dlouhé závodní dráhy z doby Římské říše.
Nejúžasnější římskou památkou je Les Arénes - aréna, která byla postavena pro zápasy gladiátorů. Dodnes se zachovala většina této 2-poschodové budovy; každé patro tvoří 60 oblouků. Aréna měla kapacitu 20 000 diváků, kteří se 180 východy dostali ven během několika minut. Z nedalekého římského divadla Théâtre Antique zbyly bohužel pouze 2 korintské sloupy a změť trosek. Divadlo bylo postaveno na konci 1.stol.př.n.l. a je to jedno z nejstarších samostatně stojících divadel. Kdysy zde mohlo sedět 10-15000 diváků.
V roce 1651 zde byla nalezena nádherná Venuše z Arles. Originál je dnes sice uložen v Louvru, ale v Musée d'Arles et de la Provence Antiques si můžete prohlédnout kopii.
Camargue - Park Naturel Régional de Camargue (6.8.)
A čudovali sme sa jak malé deti. Už len cesta k moru bola legendárna. Napravo voda, naľavo voda a cesta akurát tak na 2 autá vedĺa seba. A tak pekne krivoľaká. Zem nikoho, cestou tam sme stretli len pár áut. Čo to bolo za prekvapenie, keď sme prišli na koniec a tam karavanové mesto a piesočná rovina s plytkými jazierkami. Pohrávali sme sa s myšlienkou, že tam zakotvíme na noc i my, ale zistila som, že tam nemaju verejne zachody ani vodu. Čo si tam kto prinesie, to má. Preto len karavany. Tak sme sa opať naložili a šli smer civilizácia, smer Marseille, hľadať camp. Cestou naspať sme sa zastavili pri soľných poliach. Mesačná krajina a zaujímavý zážitok. Opať trošku odreagovania. :)
Po bažinaté krajině Camargue, jižně od prastarého města Arles se napůl svobodně prohánějí býci s dlouhými rohy a bílí koně s vlajícími hřívami. V Arlkes se řeka Rhôna rozděluje: hlavní rameno směřuje přímo do Středozemního moře, zatímco menší rameno, Petit Rhône, se klikatí západním směrem. Mezi těmito dvěma rameny se nachází rhônská delta Camargue, kterou tvoří mokřiny, pastviny, duny a slaniska. Uprostřed se rozkládá velký rybník Étang de Vaccarés.
Je zde průmyslové městečko Salin-de-Giraud, kde se krajina dramaticky mění. Jsou zde obrovské solivary, které byly postaveny již v 19.století. Jižně od města na silnici D36D uvidíte pyramidy bílého porostu (je zde také bufet).
Marseille (7.8.)
Campovali sme pred Marseille dostatočne ďaleko. Nikto z nás nemal odvahu prespať bližšie. Veľmi si nepamatám, kde sme spali noc pred Marseille. Je možné, že to bol ten kemp, kde som v sprche nechala Dove sprcháč a ráno při úklide tam už nebol. Niekto mi ho čorol. No nepotešilo. Mesto Marseille som si nijak nevysnívala, preto ma prekvapovalo. Veličozne a krásne mesto. Akurat som na každom kroku mala strach o svoje veci. História je proste tam. Vačšinu mesta sme chodili okolo asociálov, resp. ľudí, ktorí sa len tak potulovali. Bolo to nepríjemné. A spomeniem, že Marseille neleží na rovine. :) Jako inak, hore kopcom, dolu kopcom ... Celkom dosť sme sa nachodili. Prešli okolo marseilleskej safari (sochy žirafy, hrocha, jeleňa ...) a prešli sa trošku kolo lodenice. Keďže Marseille je tento rok EHMK spolu s Košicami, moja domovina mi hodne chýbala. Tiež si neviem predstaviť, kde v Marseille robia nejaké akcie. Asi v lodenici. :) K ďalšej bazilike na kopci na druhej strane Marseille sme šli autom až na kopec. Prča bola, že smerom hore sme mali pred sebou autoškolu. S rozbehom auta do kopca mam problémy, kor keď je naložené, preto si viete predstaviť jako ma zastavenie autoškoly nepotešilo. Chceli sa porozpravať s oproti idúcim autom. Prekvapenie na kopci ... majú tam ešte výťah na vyššie poschodia, ku chrámu. Museli to riadne prestavať, rozbúrať při stavbe, ale neprišla som na to, jako sa im to podarilo. :) Čo ma zarazilo, bolo, že ľudia nemajú úctu. Kostol je miestom pokoja a ticha predsa. Ale čo sa budem stresovať. Užijem si dovolenku a pokračujem na ďalšie miesto v Provence, juchú.
Historie: Podle Alexandra Dumase byla Marseille po 26 století "místem, kde se setkával svět". Město velmi prosperovalo díky obchodu s bavlnou, hedvábím, kořením, parfémy, kůží i kávou, a přistěhovalci z Řecka, Itálie, Španělska,,Arménie, Z a S Afriky a JV Asie vytvořili naprosto jedinečnou populaci města. Řekové z maloasijské Fókaie se zde vylodili v r. 600 př.n.l. a založili zde obchodní centrum, které nazvali Massalia. Když Peršané v r.540 př.n.l. Fókaiu zničili, Massalia připadla athénským Řekům. Město vzkvétalo kulturně i hospodářsky a přístav se stal důležitým obchodním centrem. Když Římané zabrali většinu Provence, Řekové si Massalii udrželi. Vznikla zde nezávislá republika, která s Římem udržovala spojenectví. Vše bylo v pořádku do doby, než se Řekové během občanské války v r.49 př.n.l. přiklonili na stranu Pompeia a nikoli Caesara. Pomstychtivý Caesar sebral Massalii její poklady i flotilu a obchodní aktivity se přenesli do Arles, Fréjusu a do Narbonne. Massalia však zůstala svobodným městem a skvělá řecká univerzita byla posledním místem v západní Evropě, kde se vyučovalo v řečtine. Později Marseille ztratila svůj význam až do doby křižáckých výprav, kdy jako svobodná republika poskytovala lodě pro dopravu na Střední východ. Ještě významnější a bohatší se stala pod francouzskou vládou, kdy zde byly vybudovány obrovské doky, loděnice a skladiště, v nichž byly uloženy suroviny dovezené z dalekých kolonií. Během 2.svet.války byla většina města zničena.
Po vzniku protidrogových policejních jednotek na začátku 70.let 20.stol. byla odhalena celá podzemní síť drogových dealerů, prostitutek a podvodníků. Ve městě vládla politická i finanční korupce. Situace se začala pomalu zlepšovat.
Čvrť LE PANIER (koš na chleba) byla pojmenována podle populárního kabaretu v 17.stol., ačkoliv dlážděné uličky klikatící se od quai du Port se datují až do doby řeckých osadníků. Je to jedna z nejstarších částí města. Dnes představuje pouze nepatrný zlomek toho, co zde bylo, než nechal Hitler během 2.svět.války vyhodit celou čtvrť do povětří, protože se zde ukrývali Židé a členové odboje. Do 70.let 20.stol. se zde vyráběl heroin, který se následně z Marseille exportoval do evropských zemí i do USA (odtud název filmu "Francouzská spojka" z r.1971). Dnes zde vládne poklidná atmosféra. Na uličkách mezi starými domy si hrají děti, lidé zde suší prádlo, povídají si nebo hrají pétanque. Několik malých, nedávno otevřených obchůdků prodává obrazy, keramiku a ručně vyráběná mýdla, což je místní tradice.
Dále od centra na kopci Colline de la Garde (154m) stojí Basilique Notre-Dame-de-la-Garde a je od ní krásný výhled na celou Marseille. Novobyzantská bazilika s kopulí, kterou navrhl architekt Jacques Henri Espérandieu, byla postavena v letech 1853-64 na místě kaple z r.1214, kterou nechal postavit opat z kláštera sv.Viktora. Na vrcholu baziliky stojí 10 m vysoká pozlacená bronzová socha Panny Marie, která ochraňuje rybáře na moři.
Pevnost a věznici ze 16.stol., Château d'If, která stojí na malém ostrůvku 3,5 km Z od Vieux Port, proslavil především Alexandre Dumas ve svém spěšném románu Hrabě Monte Christo (1844). Jeho hrdina Edmond Dantes zde byl nespravedlivě uvězněn 14 let.
Cassis a les Calangues (8.8.)
A prešli sme na romantickejšie miesta, menšie mestečká, viac prírody. Moje obľúbené destinácie. :) Vedela by som si predstaviť stráviť tu i celý deň a kresliť z miesta, kde maľoval Exupéry kresby do Malého Princa. Úplne vážne. A od tohoto miesta som mala pocit, že prechádzame do dovolenkovej, romantickej a klidnejšej časti Provence.
Město Cassis také proslavilo chuťově výrazné bílé víno.
Úžasné malé zátoky tvořené bílými útesy, které se nazývají "calanques", jsou skutečnou perlou zdejší přírody. Ve městě se můžete projít po Promenade des Lombards, která spojuje pláž Grande Mer se zátokou Lourton a vede kolem hradu ze 13.stol.
Rozhodně však odtud neodjíždějte, dokud si dobře neprohlédnete nádherné útesy, ať už z pevniny či z vody. Tvoří modravé zátoky což jsou vlastně stará říční koryta, zařezaná do vápencových útesů a dále dotvářená erozí řek, dešťů, větrů i moře. 20-kilometrový úsek těchto přírodních útvarů je od r.1973 chráněn jako přírodní památka. V útesech se skrývá neuvěřitelné bohatství fauny i flóry. Z 900 druhů rostlin je 50 považováno za vzácné.
Příkré stěny Calanque d'En-Vau jsou oblíbené mezi horolezci.
Hyéres (8.8.)
Presúvame sa ďalej na východ. Do mestečka s najvačším počtom vyhliadkovych miest. :) Či už rozne vežičky, terasovite námestia. A aby toho nebolo dosť, vyššie nad mestom ležia pozostatky hradu Saint Bernard. Tiež s niekoľkými vyhliadkovými miestami. :))) Ale krása. Chceli sme sa i povoziť lodičkou na niektorý z ostrovov, ale to nejak nevyšlo. Ono ... keď je tých miest na videnie hodne, tak je samozrejmé, že sa všetko nestihne. Ale ... teraz už napríklad viem, kam by som sa šla podívať, keď Provence nabudúce navštívim.
Starobylé město Hyères je nejúctyhodnějším a nejjižněji položeným letoviskem na Azurovém pobřeží. Nachází se 4 km od moře seskupeného kolem hradu Saint Bernard, který je postaven na kopci. Mezi starým městem a mořem leží borovicemi pokrytý kopec Costebelle, který má výhled na poloostrov Giens. Hyeres je nejstarší letovisko na francouzské riviéře.V 19.stol. se stalo velmi populárním a v zimní sezóně sem jezdívaly takové celebrity jako císařovna Eugénie, královna Viktorie a spisovatelka Edith Whartonová. Pomineme-li rozvoj moderních čtvrtí na pobřeží, Hyères si uchovalo své lehce vybledlé kouzlo. Palmy a maurská architektura dodávají bulvárům z 19.stol. exotický punc. Do malebného starého města vstoupíte středověkou bránou a z ulic je krásný výhled do zahrad i na moře. Tour St-Blaise z 12.stol. a Église de St-Paul (kostel St-Paul) jsou odleskem dávné slávy města. Na náměstí Place St-Paul si vychutnáte ohromný panoramatický výhled na středověké opevnění města, dále uvidíte kopec Costabelle a záliv Golfe de Giens. 
Za zmínku stojí kostel sv. Ludvíka(Eglise St-Louis), což je bývalý klášterní kostel ze 13. století. Na náměstí Clemenceau najdete středověký strážný domek Porte Massilon.
Objížďka oblastí Côtes de Provence (8.8.)
V sprievodcovi sme našli spravenú trasu po provensálských vesničkách, že "to musíte vidieť". Bavila ma tá cesta so serpentovitým stúpaním, krásnymi vyhliadkami ... Hore na kopci mi prišlo, že som v inej krajine. Stromy riedšie, kamenistý povrch okolo asfaltky, rovná cesta ... Po pár desiatok, možno sto metrov sme už schádzali dolu krásnymi zákrutkami. Asi najviac ma bavilo město Cotignac, ktoré určite musíte vidieť, ak sem pojdete. Ďalšia škoda, že sme boli tak blízko Verdonu a nešli sme tam. Tak tretí bod na zozname, kam sa ešte pozrieť. Z tejto objížďky sme videli len pár miest, keďže ostatné nám podľa popisu v sprievodcovi neprišli nejak zaujímavé. Ale hlavne aj z časového dovodu.
Zakempovali sme za mestom Gassin. Chcela som kemp v Port Grimaud, ale nepodarilo sa. Od kolegynky som dostala odporúčanie na toto miesto. Je tedy 4. v poradí, kam sa ešte podívam. Vraj je tam nádherne. Kemp, kde sme nakoniec spali, sme našli neskoro večer a bol velice odlišný od iných kempov. Kempovanie na niekoho veľkej záhrade. Aspoň tak mi to prišlo. :) Recepcia, resp. kancelária, bola záhradná stolička, stolík a naproti 2 plastové stoličky. A nad tym vybledlý stan - strieška. Ráno to bolo velice zábavné, keď sme zistili, že počas noci sa vedľa nás rozložili kaliči, ktorý spali na roznych miestach. Napr. na streche auta. A okolo nich strašný bordel. Bolo zjavné, že mali náročnú noc a som rada, že ma nezobudili. Stačilo mi, že ma občas prebudila bolesť zubu. To jako na potvoru. Dlho dlho nič, keďže chodím pravidelne k zubárovi a zrovna si zuby spomenú, že Janka je na dovolenke, spravme jej to veselšie. Kokšo.
V tomtou kouzelném měste Cotignac se středověkými domy stojícími na svazích kopce. Pokud vylezete ještě výš, můžete si prohlédnout jeskyně vytesan do tufových útesů, které kdysi sloužily jako vinné sklípky nebo i jako obydlí.
Saint Tropez (9.8.)
Došiel čas aj na kupkanie a slnenie sa na pláži. V St-Tropez a blízkom okolí sme strávili jeden celý deň. A furt sme mali krásne počasie, mega teplo a modrá obloha. St-Tropez je tiež krásne mestečko. Plné luxusu na vode. Jachta vedľa jachty. Jedna krajšia než druhá. Jedna vačšia než druhá ... :)
St-Tropez vybíhá z velkého masivu des Maures a je jedním z neodlehlejších míst Azurového pobřeží. Ve středověku ho zničili Saracéni, ale v 15.stol. bylo obnoveno skupinou několika šlechtických rodin z Janova. S pomocí jednoho janovského šlechtice, který se snažil do opuštěného města přilákat lidi, se St-Tropez stalo dokonce samostatnou republikou. V r.1637 místní obyvatelé porazili španělskou flotilu, kt. ohrožovala celé pobřeží. Ludvík XIV. měl z jejich vojenské chrabrosti tak velké obavy, že raději městu odebral veškerá privilegia. Slavné vítězství se však slaví dodnes (15.6.)
Někteří říkají, že sláva St-Tropez již pohasla. Je pravda, že smetánka sem již tolik nejezdí, ale St-Tropez i dnes láká tisíce turistů. Můžete se o tom sami přesvědčit, když navštívíte Vieux Port (starý přístav), který je přeplněný blýskajícími se jachtami; mnohé z nich svým majitelům vydělají 100 000 dolarů týdne. Z přístavu vedou úzke ulice, plné hezkých butiků a bister, až k citadele ze 16.stol. na kopci, odkud je nádherný výhled na celý přístav. V centru města, na place des Lices hrávají starousedlíci pétanque ve stínu platanů a pokračují tak ve stoleté tradici. Mezi kavárnami na náměstí je nejslavnější Le Café, naproti Gendarmerie Nationale, známýho z filmu Četník ze St-Tropez s Luis De Funes. Le Café stojí na míste legendárního Café des Arts. V restauraci v zadní části prý často sedávají celebrity.
St-Tropez nemá žádnou vlastní pláž. Nejblíže je Bouillabaisse na Z, Les Graniers v zálivu Cannebiers, hned za citadelou a Les Salins za mysem Cap de St-Tropez, asi 5km V od města. Nejslavnější je Plage de Pampelonne, J od města, kterou lemují kavárny a restaurace; je zde i slavný Club 55. Na S konci této pláže se nachází Plage de Tahiti, kterou tradičně navštěvují celebrity.Cote de Azur
Keď sme vyrážali od St-Tropez nájsť nejaký kemp na prespanie, prešli sme spoustu kilometrov a nič. Ono, z pláže sme vyrážali niečo kolo 6-tej a všetky kempy, ktoré sme navštívili, boli plné. Veď turistická oblast ne ? Aj hotel sme oskúšali. Nakoniec sme skúsili nájsť miesto v kopcoch, pod stromami. Bola už neskorá hodina a časť posádky prvýkrát prespávala neosprchovaná a nakoniec v aute. Kemp je tiež pod stromami a v prírode, ale tentoraz nám chýbala sprcha a voda z kohútika. Vodu sme mali. Spanie v národním parku má svoje čaro. A ani sa moc nelíši od kempu. Pre mňa takéto prespávanie nebolo nič nové, veď pod skalami, či niekde na vandrovke...žiaden problém. V hlbokej noci, keď som opať nemohla spať, lebo mi došli lieky, som sledovala, jako sa pristahovali ďalší zadara podnájoníci na druhej strane parkoviska. Aspoň sme neboli sami. Ráno zase prča a hanba nám ... :) my ešte v spacákoch a prišli babka s dedkom si zašportovať. Dedko behal, babka sa šla prejsť. Makači. Ranajkovali sme už kulturnejšie, na lavičkách a stole, hovorím tomu lesný nábytok. Bagetka, šunka, syr, uhorčička, umyť zuby a dať sa kus do kultury.No a pomaličku sa presúvame do najluxusnejších miest, kde nie sú vystavované až tak jachty, ale skor autá. :) Celkom paradox po našom "luxusnom" spaní :)
Palmy, preplněné pláže, mořský vánek a zářivě modrá mořská hladina: to je srdce francouzské Riviéry, která se táhne od Cannes až po Cagnes-sur-Mer a do vnitrozemí ke městům Grasse, Vence a dalším. Oblast je zároveň královstvím moderního umění (s Pablem Picassem v čele), voňavek a vojenské architektury.
Po 2.svět. válce se na Azurové pobřeží přestěhoval Picasso a v jeho obrazech obrazech se díky krásné okolní krajině začala zrcadlit radost. Mistr pomohl oživit tradiční hrnčířské řemeslo ve Vallauris, jehož hlavní ulice je dnes plná obchodů s hrnčířskými výrobky (různé kvality). Jednu dobu žil Picasso v nádherně zachovalém městečku Mougins, které je dnes slavné díky restauraci Moulin de Mougins. Nedaleký Grasse je centrem světové parfumerie již od 16.stol., kdy Kateřina Medicejská začala nosit provoněné kožené rukavice. Dnes 3 zdejší parfumerie nabízejí prohlídky a o dějinách voňavkářství se dozvíte více v jednom z několka zdejších muzeí v centru města.
Cannes (10.8.)
Největším zážitkem v Cannes je procházka po slavné promenádě La Croisette s velkolepými hotely, přeplněnými plážemi, a chodník slávy u festivalového paláce, kde se každý rok v květnu koná mezinárodní filmový festival. Zcela jiný svět se nachází na kopci Le Suquet se starou čtvrtí a středověkým hradem, odkud je výhled na třpytivou zátoku. Nedaleko pobřeží na ostrově Île Ste-Marguerite nechal Ludvík XIV. koncem 17.stol. uvěznit tajemného muže se železnou maskou. Palácové hotely, mezi než patří například Carlton, Martinez či Majestic, byly postaveny na začátku 20.století. Dnes však stojí pouze Carlton. Cannes se stalo skutečným světovým centrem v r.1939, kdy bylo vybráno jako místo konání prvního mezinárodního filmového festivalu. Louis Lumière, vynálezce filmu, měl prvnímu festivalu předsedat. Bohužel začala 2.svět.válka. První festival v Cannes se tak mohl konat až v r.1946.
Promenáda La Croisette, která patří k nejkrásnějším francouzským bulvárům, vede od festivalového paláce až k Pointe de la Croisette. Dříve ji lemovaly nádherné vily a kluby, na jejichž míste dnes stojí obytné domy, velkolepé hotely a módní butiky. Z období belle époque dnes stojí pouze Inter-Continental Carlton Hotel, připomínající svatební dort. Tento pompézní novobarokní palác navrhl Charles Dalmas. Brzy po otevření v r.1912 se stal velmi oblíbeným mezi evropskou smetánkou, včetně královských rodin a později filmových hvězd. V tomto luxusním hotelu mají i obyčejné pokoje koupelny obložené mramorem, zatímco ty lepší nabízejí navíc nádherný výhled na zátoku. Jednou z nejdůležitějších zdejších aktivit je opalování. To se stalo velmi populární od r.1923, kdy Coco Chanel (1883-1971) navštívila Cannes a nechtěně se zde hodně opálila. Po návratu do Paříže si to všichni vyložili tak, že Chanel odstartovala nový trend, který přetrvává dodnes.
Nice (10.8.)
Toto mestečko ma prekvapilo. Parkli sme na kopčeku a jako prvé sme zašli prekvapujúco opať schodami až na samý vrch nad Nice, kde sú pozůstatky hradu s krásnymi mozaikovými schodami a chodníčkom. Teda, čo z neho ostalo. Našťastie žiadna brána, ktorá by sa dala zavrieť. :) Nižšie pod troskami bolo prekvapko. Kde sa vzal, tu sa vzal, vodopád. Akože odkiaľ ? Tento kopec ma velice prekvapoval. Vyhliadka na každej teraske a každú chvíľu nad Nice zatáčali lietadlá. Francúzi, experti na umiestňovanie výťahov opať prekvapili. Dolu na promenádu sme zišli samozrejme schodami a dole, v skale - doslovne, zabudovaný výťah. V mestečku si dám zmrzlinku, kúpim nejake darčeky, magnetky a pokračujeme, plný zážitkov, v pobrežnej kolone do luxusnejšieho Monaka.
Toto mestečko ma prekvapilo. Parkli sme na kopčeku a jako prvé sme zašli prekvapujúco opať schodami až na samý vrch nad Nice, kde sú pozůstatky hradu s krásnymi mozaikovými schodami a chodníčkom. Teda, čo z neho ostalo. Našťastie žiadna brána, ktorá by sa dala zavrieť. :) Nižšie pod troskami bolo prekvapko. Kde sa vzal, tu sa vzal, vodopád. Akože odkiaľ ? Tento kopec ma velice prekvapoval. Vyhliadka na každej teraske a každú chvíľu nad Nice zatáčali lietadlá. Francúzi, experti na umiestňovanie výťahov opať prekvapili. Dolu na promenádu sme zišli samozrejme schodami a dole, v skale - doslovne, zabudovaný výťah. V mestečku si dám zmrzlinku, kúpim nejake darčeky, magnetky a pokračujeme, plný zážitkov, v pobrežnej kolone do luxusnejšieho Monaka.
Páté největší francouzské město Nice je muzeem poitalštěné architektury. Promenade des Anglais je krásná promenáda na pobřeží, kterou vybudovali v 19.století Britové, kteří si zamilovali každodenní procházky po mořském břehu. Odpoledne se můžete projít labyrintem uliček ve staré Nice, případně navštívit několik galerií naivního, postimpresionistického i moderního umění. 
Krásným překvapením je Cathédrale Orthodoxe Russe St-Nicolas. Je to bohatě zdobený kostel s cibulovitými kopulemi postavený ruskými emigranty, kteří sem utekli před Říjnovou revolucí. Na východe procházejí vápencovými útesy v různých úrovních 3 silnice (corniches), z nichž je krásný výhled na hory i na moře. Pokud se rozhodnete vystoupit až k troskám hradu na kopci, kde se dnes rozkládá kaktusová zahrada, otevře se vám nádherný výhled na moře.
Nice byla připojena k Francii až v r.1860 tzv. Turínskou smlouvou. Do té doby byla pod správou savojských hrabat. Díky tomu byla ve svém kulturním vývoji pod silným italským vlivem, až už jde o architekturu, kuchyni (např. pissaladiére nebo ratatouille), nebo o jazyk (místní dialekt se nazývá Nissart). Ale historie města něco dluží i Britům, kteří sem v 18.století začali jezdit na zimu za teplem. V r.1822 nechali vybudovat promenádu na pobřeží, oblíbenou Promenade des Anglais. Koncem století zde pobývala i královna Viktorie, která byla první z dlouhé řady aristokratů, kteří si zde později stavěli krásné vily.
Monaco - Monte Carlo (10.8.)
Pomaličky v pobrežnej kolóne, sme sa dopracovali do Monackého kniežactva. Znie to krásne. Kniežactvo. Cez mesto sme šli len v aute, od oka som si zabočila doprava, potom doľava ... Nebudeme parkovať, tak Jani, povoď nás Monakom. Potrebovala by som vtedy 3 oči aspoň, aby som vedela sledovať to úchvatné okolie. Jako si tak jazdím ... hovorím si, kde je tá známa zatáčka F1 ? A za pár sekúnd vidím červeno-biele pruhy na ceste. Samozrejme očička zasvietili a autík dostal slinky. Škoda, že v kolone nič nevytvorím. Ale potešilo.
Monako se svým pohádkovým hradem na skále Le Rocher je místem, kde se půvab mísí s pompézností. Existuje však také moderní Monako 21.století. O to se nesmírně zasloužil princ Rainier III., který vládl od r.1949 až do své smrti v r.2005. Proměnil své knížectví v dynamickou, třpytivou a prosperující enklávu. V Monte Carlu se nachází legendární kasino, postavené ve stylu bell époque, kde se bohatství vyhrává i prohrává.- knížecí palác, japonské zahrady, oceánografické muzeum, kasino, známá zatáčka a okruh formule 1
Možná málokdo ví, že Monackému knížectví vládne nejstarší vládnoucí dynastie na světě. Prvním vládcem byl Francesco Grimaldi, který 8.1.1297 přemohl stráže janovské pevnosti.
Ačkoliv bankovnictví a průmysl jsou pro Monako důležité, hlavní zdroj příjmů tohoto knížectví představuje turistika, a to již od 19.stol., kdy vlak z Nice přivezl první návštěvníky nově postaveného kasina, opery i luxusních vil. Knížectví se tak stalo destinací bohatých a mocných. Monako je velmi malé - méně než 2 km čtvereční. Pouze 5000 z jeho 30000 obyvatel jsou Monačané, zbytek tvoří Francouzi, Italové a další. Monako je magnetem pro bohaté a slavné, protože se zde neplatí téměř žádné daně.
Monako bylo postaveno na strmých svazích kolem přístavu a dělí se na 3 části: Monaco-Ville je stará čtvrť na 60m vysokém útesu J od přístavu, kde je soustředěno nejvíce památek; Monte-Carlo, kde stojí slavné kasino a každoročně se zde koná slavný závod Grand Prix, se rozkládá podél J strany přístavu; a Fontvieille je rezidenční a obchodní čtvrť JZ od Monaco-Ville.
Posledny deň ....
Naše posledné prespávanie bolo už v Itálii, čo mňa osobne velice potešilo, že stretávam milých, usmievavých ľudí. Ja som ten rozdiel medzi Francuzmi a Italmi hodne pociťovala. Camp sme hľadali u mora, aby bola blízko pláž. Časť posádky to potrebovala a ja som sa hlavne potrebovala vyspať před cestou nazpátek do Prahy. Takže všetky muchy jednou ranou. Camp sa našiel v oblasti pod Janovom. Dali sme druhý pokus, kedže prvý bol na velice neprístupnom a podla mňa i divnom prostredí. Druhý bol sice tiež terasovitý, ale ľudí tam nebolo veľa. Po krátkej prechádzke po pobreží som sa vrátila do kempu, dala hygienu, pokec s Endzi a dávku liekov proti bolesti zubu, ktoré som kúpila v Cannes a spala až do rána. :) Chválabohu.
Cesta bola příjemná a dalo by sa nazvať, že plynulá. Šli sme ponad Janov, popod Milano, směr Verona a hore okolo Lago di Garda. Před Veronou sme chytili zácpu tak na pol hodinu. A to som chcela zísť u Trenta do sámošky a kúpiť olivový olej, cestoviny. Tak to odpadlo a tiahli sme ďalej. Pred Prahou sme boli okolo 21 hodiny. To sme si ešte dali projížďku Prahou, aby som zaviezla rekreantov domov. No a v mojej postielke som bola kolo 22,30, myslím. Celkom dobrý čas. Šoférovanie ma baví. A máme to i v rodine. :)
Všeho všudy som odjazdila asi 3300 km za 9 dní. A už teraz sa teším na ďalšiu cestu. Aspon do Košíc. Ďalší rok si dávam pauzu od road-tripov. Aspoň teda žiaden neplánujem. Snaď mi vyjde Bali na 1-2 tyždne. Uvidíme jako sa to vyvinie.
Zaujímavosti, ktoré vás dostanú:
Zvuk cikád :
Akonáhle teplota dosiahne 22 stupňov, začnú nepretržite spievať provensálske cikády. Ohlasujú tak príchod leta. V prírode je ťažko cikády zhliadnuť, ale s ich spodobnením sa stretnete takmer na každom kroku. Od 19.stor. tu vyrábajú hlinené modely cikád, ktoré sa vešajú u vchodu do domu alebo v kuchyni pre šťastie. Taktiež ich uvidíte na látkách, na mydlách i na sviečkach.
Akonáhle teplota dosiahne 22 stupňov, začnú nepretržite spievať provensálske cikády. Ohlasujú tak príchod leta. V prírode je ťažko cikády zhliadnuť, ale s ich spodobnením sa stretnete takmer na každom kroku. Od 19.stor. tu vyrábajú hlinené modely cikád, ktoré sa vešajú u vchodu do domu alebo v kuchyni pre šťastie. Taktiež ich uvidíte na látkách, na mydlách i na sviečkach.
Tak toto mali napísať na obálku sprievodcu !
Provensálske polia
sa svojim vzhľadom líšia od polí v severnom Francúzsku, čo opať možeme prirátavať vplyvu Rimanov. Zatiaľčo polia na severe sú rozľahlé, ohraničené živými plotmi či kamennými múrikmi alebo sú dlhé a neohraničené, provensálske polia sú malé a skor pripomínajúce umeleckú zmes zúrodnených pásov, vinic a ovocných stromov.
sa svojim vzhľadom líšia od polí v severnom Francúzsku, čo opať možeme prirátavať vplyvu Rimanov. Zatiaľčo polia na severe sú rozľahlé, ohraničené živými plotmi či kamennými múrikmi alebo sú dlhé a neohraničené, provensálske polia sú malé a skor pripomínajúce umeleckú zmes zúrodnených pásov, vinic a ovocných stromov.
Vzhľad polí ovplyvnili taktiež nástroje. Od čias Rimanov boli polia na juhu obrábané rádlom (araire), ktoré podu rozryje, ale neobracia. To je zvlášť vhodné pre tunajšiu piesočnatú a kamenistú podu. Naviac k tahaniu rádla stačí jedno zviera, čo je pre provensálske malé políčka v kopcoch ideálne. Při príprave pody k siatiu musí farmár orať každé pole dvakrát: raz hore a dole a druhýkrát naprieč. Tak vznikol jedinečný vzorec provensálských polí.
Na juhu nie sú medzi poliami žiadne múriky. Hranice sa nemuseli nijak zvýrazňovať, pretože ich každý poznal a ich narušenie bolo za Rimanov považované za vážne porušenie zákona.
Ďalším charakteristickým prvkom sú háje, ktoré inšpirovaly mnoho maliarov v priebehu storočí. Rimania zasadzovali uprostred polí olivovníky a ovocné stromy, a v ich tieni si farmári mohli oddýchnuť a napiť sa vody, ktorá sa tu uchovávala vo vydlabaných tekviciach.
Vývoj jazyka. Francúzsky jazyk je výsledkom rímskej nadvlády. Rimania si sebou do Galie priniesli nielen klasickú latinu, ktorá sa vyučovala na školách a bola literárnym jazykom, ale i latinu vulgárnu (hovorovú), kterou hovorili vojaci aj obchodníci. Vulgárna latina následne vytlačila keltštinu a vznikol tak hovorový románsky jazyk, ktorému sa dnes hovorí francúština. Nejednalo sa však o jediný jednotný jazyk, ale o niekoľko dialektov, ktoré sa delily do dvoch základných skupin: langue d'oc (dialekty limousinský, auvergnský, languedocký a provensálsky) na juhu a langue d'oil na severe. Vďaka dominantnímu postaveniu severných provincií sa v 13. storočí stal základom dnešnej spisovnej francúzštine langue d'oil. Provensálština prežívala jako regionálny hovorový jazyk; jako jazyk literárný bola obnovena až v 19. storočí.
Najlepší sprievodca:
National Geographic - Provence & Azurové pobřeží. Tých sprievodcov začínam zbierať. :) Medzi toľkými roznymi sprievodcami sa niekedy ťažko vyberá. Před Itáliou som mala neskutočnú dilemu. Stálo ma to hodne veľa času rozhodnúť sa nad jednou knihou. Ku sprievodcovi pre Provence som prišla velice rýchlo a ani som veľmi neváhala. V menšom knihkupectve na Miráku som ju kupila po pár sekundách, kým som si prelistovala i ostatné vydania. A využili sme ho maximálne. Druhú polovicu, čo sme nestihli tento rok, si niekedy možno pozriem, inokedy. Tento sprievodca je perfektný a maximálne sme ho využili. Jediny minus, :) neobsahuje tak podrobnú mapu Provensálska po dedinských cestách. Na druhú stranu si možete kúpiť takú mapu, aby vyhovovala vašim potřebám. :)
Dovidenia při ďalšej ceste ...
Žádné komentáře:
Okomentovat